Become a librarian

Zvykli jste si v knihovně potkávat u výpůjčního pultu cizinky? Navštěvujete Anglický klub a rádi diskutujete se zahraničními dobrovolnicemi? Nebo vás prostě baví chodit na prezentace o cizích zemích, ze kterých dobrovolnice pocházejí? Pak pro vás máme dobrou zprávu – možná tohle všechno už od září zase u nás v knihovně bude.

V únoru jsme společně s arménskou organizací Future In Our Hands podali žádost o grant na projekt Evropské dobrovolné služby, a pokud vše klapne a grant získáme, uvítáme v září v knihovně sedmadvacetiletou Arménku Tatevik.

Tatevik vystudovala knihovnictví a pracuje v knihovně v Jerevanu. Pracuje především s dětmi z mateřské školky a se školáky. Organizuje s nimi a pro ně loutková a divadelní představení, večery poezie nebo společně čtou či debatují. Spolupráce s naším dětským oddělením bude tedy nejen pro ni, ale i pro mé kolegyně a kolegu a pro malé návštěvníky a jejich rodiče určitě fajn.

Má ráda lidi, ráda si s nimi povídá, ráda čte a také prochodila s klubem turistů Arménii – navštívila staré kláštery, trosky hradů ukryté v lese, jezera i hory. Moje obrazotvornost už pracuje na plné obrátky a moc se těším na její prezentaci.

Tatevik mluví dobře anglicky a zapojí se určitě do našeho Anglického klubu (setkání probíhají každý čtvrtek od 16 hodin v budově ve Velké Hradební 49). Mluví také rusky, což doufám ocení některé mé kolegyně a kolegové, kteří se rusky učili, a jistě také někteří návštěvníci knihovny – ze začátku totiž Tatevik ještě nebude umět česky, bude tedy mluvit hlavně anglicky a rusky. Česky se ale v průběhu bude učit.

A na co dalšího se ještě můžete těšit? Třeba na výstavu o všech našich projektech se zahraničními dobrovolnicemi, na setkání s mladou aktivní Arménkou, která chce poznat novou zemi a její kulturu a rozšířit sobě i nám knihovnické obzory. A dost možná i na nějaké nové aktivity knihovny, které společně vymyslíme.

Tak nám držte palce, ať to vyjde ;-)

Text: Zuzana Pařízková
Foto: archiv Tatevik Tamazyan

Více o projektech Evropské dobrovolné služby najdete na webu programu Erasmus+.

Více o projektech zrealizovaných v Severočeské vědecké knihovně najdete na našich webových stránkách.

Ohlédnutí za končícím projektem Evropské dobrovolné služby

A je to tu zase, konec přišel rychleji, než bychom to čekali. Vždycky to tak je, vím to, ale nejspíš si na to nikdy nezvyknu. Přijde mi to jako před pár týdny, kdy k nám Španělka Elvira a Arménka Shushanik přijely a začaly se seznamovat s knihovnou a objevovat pro ně dosud málo známý svět. Od té doby však uplynulo už celých 10 měsíců a nyní nastává čas loučení, jejich projekt v knihovně končí a zbývá čas tak akorát na malé ohlédnutí za tím, co jsme společně prožily.

Za sebe musím přiznat, že to byl projekt plný výzev – poprvé dvě zahraniční dobrovolnice najednou, poprvé dobrovolnice ze státu mimo Evropskou unii, nejdelší projekt, projekt s nejmladší dobrovolnicí (Shushanik bylo 21, když přiletěla do ČR). Mé počáteční obavy, jestli to všechno v knihovně zvládneme, se však velmi rychle rozplynuly. Společný čas, ve kterém se rozvíjely a učily nejen dobrovolnice, ale také my všichni, kteří jsme se s nimi ať už pravidelně nebo jen občas potkávali, utekl jako voda. A nejen nám, ale i Elviře a Shushanik. Jejich malá ohlédnutí si můžete přečíst níže, tentokrát pouze v angličtině. Přeji příjemné počtení.

Zuzana Pařízková, koordinátorka projektu

A generator of good stories, photographs, friendships and memories.

“Finding lost things is hindered by routine habits, and that's why it is so hard to find them”

Gabriel García Márquez

Within a few days I am closing the suitcase again, this time way home. I still do not know if sad or happy, I imagine the "hard truth" will come when boarding the plane as it usually does, or when seeing my bedroom stop in time, or when September will come and the fury of the summer will be over.

But what I know is that I will miss my routine here, the familiar faces smiling at me every morning to the tune of "ahoj", having something to do, a trip to wait and a small Czech family with I always can count, and which I have much to thank. Thank you for making everything easier and for making me feel at home.

Since coming to Czech Republic I've missed some things, family and friends of course, but also material and cultural things. And now I'll miss things I've discovered here, which until a few months ago, I did not even know about their existence.

In these months I have been able to discover things about my culture and personality and about Czech culture, I could compare both, but specially, I have found people, and that's the biggest thing about travelling, shake off the dust and monotony to remember that we are all people everywhere, it makes you a little down to earth, appreciate and understand we are small part of something bigger, beyond nationalisms and fears.

Ten months apparently go far, but I'm leaving things to do. In the last training I wrote a list of 101 things to do before I finished my volunteering; now I would be ashamed of myself just looking at it, the last few months here have flown, and between lots of trips there is not that much time for anything else.

I still hardly recommend this experience, and although the destination place does a lot, after all is not the most important thing. I have known as many volunteers as ways to leverage this experience, everyone enjoys it and takes advantage of its own way, more or less respectable, but in any case is a personal growth experience, a challenge, a generator of good stories, photographs, friendships and memories.

Text a foto: Elvira Abellán

Ahoj Czech Republic

The time run so fast and now I am writing my last article. This ten months were so special for me, I will always remember about it as the best experience of my life. I met a lot of new people, I discovered a new culture, I learned a lot and I travelled as much as I could. Too much warm memories to take in my heart.

Now I want to say thank you to each person whom I met here. Thank you for your smiles, for your support and for your attention and warm attitude. 

When I will look back to remember the best moments, first of all I will remember, with a happy smile on my face my, Russian class. The best students ever! Even if I didn’t consider myself as their teacher. They were people from whom I needed to learn and not to teach them. They were amazing. I was worried at the beginning, as Russian is not my mother tongue, and it could be hard for me to teach, but when I felt how nice people they are, how positive and kind, I forgot about my worries. It’s indescribable to explain the energy that I got every time from them. I will miss them so much!

I would like to say thanks to my coordinator, who was great in each aspect. Always helpful and open for support. Thanks to our mentors and our friends out of library who made our free time better and funnier. Thanks to our colleagues who were always nice to as, always smiling and helping us to be involved in to library’s life.

It looks that writing my last article was just about saying thank you, which means I’m leaving with great achievements and gratefully satisfied.

Text a foto: Shushanik Zargaryan

Více o projektech Evropské dobrovolné služby najdete na webu programu Erasmus+.

Více o projektech zrealizovaných v Severočeské vědecké knihovně, najdete na našich webových stránkách. 

Španělské dny v Náchodě

Není pochyb, že nejlepší zkušenost z dobrovolnictví je potkávat lidi a navštěvovat různá místa. Tyto poslední měsíce mého EDS projektu byly plné výletů a jeden z nich se týkal účasti na akci o španělské kultuře v rozkošném malém městečku Náchodě.

Na začátku dubna se v organizaci Déčko Náchod – Královéhradecký kraj, město poblíž polských hranic – konala akce s názvem Španělské dny v Náchodě. Organizovala to Lucie Pavlíčková, učitelka španělštiny z Jiráskova gymnázia v Náchodě, a David Montes Vázquez, evropský dobrovolník z Déčka.

Déčko je organizací pro děti a mladé lidi, jeho hlavním cílem je pravidelně pořádat aktivity pro děti, mladé a pro rodiny. Také organizují letní kempy, akce přístupné všem místním, party, semináře a kulturní události typu Španělské dny, kde šlo o to, přiblížit španělskou a jihoamerickou kulturu náchodským. Velmi mě překvapila budova a také stupeň zapojení mladých lidí v tomto centru v Náchodě. To místo vypadá jako opravdu velký dům na vrcholku kopce obklopený zahradami a místy pro sportování, byl plný dětí a jejich rodičů. Můžete poznat, že svoji práci tu dělají dobře, protože někteří rodiče sem chodili jako děti a teď sem vodí svoje děti.

Naším úkolem jako španělských dobrovolníků na festivalu bylo prezentovat sebe, povídat o našich městech, naší motivaci pro cestu do České republiky, jak si to tu užíváme, a také popovídat si trochu ve španělštině s místními španělsky mluvícími, kterých bylo více, než se čekalo, protože mezi Čechy je Španělsko docela populární. Musím ale přiznat, že to bylo docela náročné s tolika různými přízvuky dohromady – byli jsme 4 dobrovolníci – z Galicie, Granady, Segovie a Murcie.

Lucka, hodně motivovaná učitelka španělštiny, nás pozvala do svých hodin do školy, abychom si popovídali se studenty. Využili jsme příležitost a mluvili také o Evropské dobrovolné službě a jejích výhodách a povzbuzovali jsme je, aby zkusili jet jako dobrovolníci do Španělska a zlepšili si tak svoje jazykové dovednosti.

Mezi jednotlivými hodinami jsme měli čas povídat si s Luckou o kulturních odlišnostech, na které jsme narazili, a ona nám zase vyprávěla o těch, na které narazila ona, když žila ve Španělsku. Je důležité zjistit, jak překvapivé může pro ostatní být něco, co je pro jiné úplně normální. Kromě toho jsem měla skvělou příležitost setkat se opět s ostatními dobrovolníky, povídat si s nimi ve chvílích volna, dozvědět se o jejich běžných dnech a jak to chodí v jejich organizacích, mohla jsem se s nimi potkat v malé kuchyňce, popovídat si při vaření, společně jíst a klábosit po jídle, což je španělská tradice, kterou tu všichni postrádáme. Měli jsme i čas vyrazit do přírody (užít si výhody začínajícího jara) a vyrazit na túru do Polska, ale neděste se, nejbližší polské město bylo jen 7 km od Náchoda.

Spanish days in Náchod

No doubt, the best of volunteering experience is to meet people and places. These last months my EVS is full of trips, and one of those was to participate in an event about Spanish culture in the cute and little town of Náchod

At the beginning of April the event called “Spanish Days” (Španělské dny v Náchodě) took place at Déčko, in Náchod - Hradec Králové Region, so close to the border with Poland. It was organized by Lucie Pavlíčková, Spanish teacher at Jiráskovo gymnázium Náchod, and David Montes Vázquez, European volunteer at Déčko.

Déčko is an organization for children and young people, its first goal is to work regularly and create activities with children, young and families. Also, they organize summer camps, activities open to the whole community, parties, seminars and cultural events like Spanish Days, where some activities were carried out to bring a piece of Spanish and South American culture to Náchod. I was very surprised by the building and the level of engagement of young people in this center in Náchod. The place is like a really big house on the top of a hill surround by gardens and places to play sports, it was full of children and their parents. You can know that they are doing it great because some of these parents were coming before as kids, and now they are bringing the new generation.

Our task at the festival as Spanish volunteers was to present ourselves, to speak about our cities, our motivation to be in Czech Republic, how we enjoy it here and to have a little chat with the Spanish speakers of this place, more than expected, because among Czechs, the Spanish is quite popular. But I have to say that it was a little bit challenging with such different accents together, we were 4 volunteers, from Galicia, Granada, Segovia and Murcia.

Lucka, the super motivate Spanish teacher, invited us to her lessons at the colleague to speak with the students. Also we took the opportunity to speak about EVS and its advantages and to encouraging them to take a volunteering experience in Spain to perfect the language.

Between the lessons we had the time to speak with Lucka about the cultural differences that we are discovering and she told us the same but in the other way when she was living in Spain. It is serious to realize how shocking can be for the others something that for you is really common.

Moreover, I had a great opportunity to meet again with other volunteers, to speak about out time here, to see how is their day by day and how it is going in their organizations, to have the time to meet a group of Spanish in a small kitchen to talk, cook, eat and to have a chat after eating, a Spanish tradition that we all miss here. We even had the time to enjoy the nature (taking advantage of the explosion of spring) and to do some hiking to Poland, not panic, the closest Polish town is just 7 km from Náchod.

Días españoles en Náchod

Sin duda, lo mejor de la experiencia de voluntariado es conocer personas y lugares. Estos últimos meses mi voluntariado está lleno de viajes, dentro y fuera de República Checa, y uno de ellos fue para participar en un evento sobre cultura española en la pequeña localidad de Náchod.

A principios de abril tuvo lugar este evento, “Días españoles” (Španělské dny v Náchodě), en Déčko, en la ciudad de Náchod, en la Región de Hradec Králové, situada en el nordeste de Bohemia, muy cerca de la frontera con Polonia. Fue organizado por Lucie Pavlíčková, profesora de español en el centro educativo Jiráskovo Gymnázium Náchod, y David Montes Vázquez, voluntario europeo en Déčko

Déčko es una organización juvenil cuya actividad principal es el trabajo regular y las actividades con niños, jóvenes y familias. Organizan tambien campamentos de verano, actividades abiertas para la comunidad, fiestas, seminarios y eventos culturales como este, en el que se llevaron a cabo diferentes actividades para traer un pedazo de la cultura española y sudamericana a Náchod. Me sorprendió mucho el edificio y el nivel de implicación de los jóvenes de Náchod en este centro. El lugar es una especia de casona en lo alto de la montaña, rodeada de jardines y pistas para actividades deportivas, estaba lleno de niños y padres. Una señal de que saben lo que hacen y lo hacen bien es que muchos de estos padres en su día acudieron aquí como niños y ahora traen a la nueva generación.

Nuestro papel en el festival fué el de presentarnos, hablar sobre nuestro lugar de procedencia, nuestra motivación para estar aquí, qué nos está pareciendo la experiencia y el pais y tener un pequeño coloquio con los hispanohablantes de la zona, bastantes más de lo que se puede pensar. Y es que entre los checos el español es bastante popular. Pero tengo que decir que no se lo pusimos muy fácil con los acentos tan dispares, fuimos 4 voluntarios, de Galicia, Granada, Segovia y Murcia.

Lucka, la supermotivante profesora de español, nos invitó a sus clases de español en el instituto para hablar con los estudiantes de español. También aprovechamos para hablarles sobre el voluntariado europeo y sus ventajas y para animarles a realizar un SVE en España, con lo que terminarían de perfeccionar el idioma.

Entre clase y clase tuvimos tiempo de hablar con Lucka de las diferencias culturales que encontramos los españoles aquí y ella nos contó lo propio de su experiencia cuando vivía en España. Es muy curioso ver cómo lo que a uno le puede parecer lo más normal del mundo a otro les resulta de lo más extraño.

Fue además una buena oportunidad para reencontrarme con otros voluntarios, hablar sobre nuestro tiempo aquí, ver cómo es su día a día y cómo trabaja su organización, juntarnos un grupito de españoles en una pequeña cocina para hablar, cocinar, comer y tener una larga sobremesa juntos; algo que la verdad se echaba de menos. Incluso hubo tiempo para disfrutar de la naturaleza (aprovechando la explosión de la primavera) e ir de excursión andando a Polonia, no os asustéis, el pueblo polaco más cercano está a 7 km.

Více informací o projektech Evropské dobrovolné služby najdete na webu programu Erasmus+ (http://www.naerasmusplus.cz/cz/mobilita-osob-mladez/evropska-dobrovolna-sluzba/), pod který tyto projekty spadají.

Text a foto: Elvira Abellán

Překlad do češtiny: Zuzana Pařízková

Jaké to je být EDS dobrovolnicí v české knihovně?

Arménská dobrovolnice Shushanik Zargaryan přijela do Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem pomáhat v rámci projektu Evropské dobrovolné služby (EDS) s názvem Volunteering in the library. Shushanik můžete až do června potkat v některých výpůjčních odděleních, při prezentacích nebo v rámci Anglického klubu. Jak se jí líbí v Ústí nad Labem a v České republice? Co ji v projektu baví a co je pro ni naopak těžké? Co se tu naučila? Odpovědi nejen na tyto otázky najdete v našem rozhovoru. 

Shushanik, vím, že jsi studovala ekonomiku na univerzitě v Jerevanu. Zajímalo by mě, proč ses rozhodla pro Evropskou dobrovolnou službu v knihovně? Máš nějaké předchozí zkušenosti s prací nebo dobrovolničením v knihovně? Nebo jsi měla nějakou jinou motivaci?

Neměla jsem žádnou předchozí zkušenost s prací v knihovně, jen jako čtenářka. Ale knihovna pro mě vždycky byla tajemným místem, kde je možné najít všechno, co potřebujete vědět. To byl jeden důvod, proč jsem se rozhodla zkusit EDS v knihovně. Druhým důvodem byla moje vášeň pro čtení – čtu ráda a říkala jsem si, že během projektu v knihovně budu mít příležitost hodně číst. V Arménii je všechno nalinkované – skončíte střední školu, jdete na vysokou, potom si hledáte práci... Evropská dobrovolná služba bylo něco nového, nebyla součástí těch zajetých kolejí. A podle mě to byla lepší volba než si hned po studiu najít práci.

A jak ses vlastně o našem projektu dozvěděla?

O EDS jsem se dozvěděla po účasti na výměně mládeže, která se konala v Itálii. Po té krátké zahraniční zkušenosti jsem věděla, že chci znovu někam vyjet, ale na delší dobu. Před tou výměnou jsem nevěděla o EDS vůbec nic, netušila jsem tedy, jestli můžu uspět. Všechno bylo pro mě nové, takže měla jsem hodně otázek a pochybností, ale riskla jsem to. Asi jsem měla štěstí, protože v době, kdy jsem začala hledat, nebylo zrovna moc vypsaných projektů. Ale pak mi Tigranuhi, koordinátorka z organizace, se kterou spolupracuji, řekla o projektu v knihovně v České republice.

Myslíš si, že něco ze svých studií využíváš také v rámci svého projektu?

Myslím, že ano, ale spíš v každodenním životě – ekonomiku používáte každý den – já například dostávám měsíčně kapesné a peníze na jídlo a musím s nimi vyjít. Normálně jsem zvyklá hodně utrácet, ale tady mám jen danou sumu peněz a hodně cestovních plánů, takže si musím dobře rozmýšlet své výdaje.

Také využívám time management. Snažím se plánovat si svůj volný čas. V knihovně ho tolik nepoužívám, ale projekt je naplánovaný a jeho aktivity také, což je pro mě dobře. Na druhou stranu si myslím, že v budoucnu využiji hodně věcí, které jsem se naučila v průběhu projektu – např. prezentace a mluvení na veřejnosti, spolupráci s různými lidmi nebo angličtinu, ve které se zlepšuji.

Vím, že máš ráda matematiku a s matematikou se pojí logické myšlení. Myslíš, že ho také během projektu využíváš?

Logické myšlení je vždycky se mnou, je součástí mého života.

V rámci projektu se mimo jiné angažuješ také v Anglickém klubu, pomáháš s jeho organizací. Bylo pro tebe těžké naskočit do už rozjetých schůzek a spolupracovat s lidmi, kteří jsou o dost starší než ty? Jaké byly začátky a změnilo se za tu dobu něco? 

První dny byly těžké – moje angličtina nebyla nijak skvělá, obtížně jsem rozuměla ostatním a také jsem musela své myšlení přehodit na angličtinu. Teď už je to lepší – v angličtině jsem se zlepšila, používám ji každý den, a naučila jsem se v ní i přemýšlet. Na začátku jsme také byly s Elvirou, druhou EDS dobrovolnicí, nové a možná jsme mohly na ostatní působit cize. Ale během dalších setkání jsme se s ostatními lépe poznali a spřátelili jsme se, takže i tohle je teď lepší.

No a k těm o dost starším lidem – samozřejmě, že tu jsou nějaké rozdíly třeba v tom, jak přemýšlíme, ale zase se od nich můžu něco dozvědět.

Shushanik, jsi za polovinou svého projektu. Mohla bys ho trochu zhodnotit – jak probíhá, co se ti na něm líbí?

Dělám věci, které dělám ráda a chci je dělat – především si procvičuji angličtinu, cítím, že se v ní zlepšuji –, začala jsem se učit nový cizí jazyk – češtinu –, mám příležitost seznámit zájemce se svou zemí (pozn. Shushanik má v knihovně prezentace o Arménii pro veřejnost) a získala jsem tu i nové přátele.

Vidíš také nějaká negativa nebo věci, které bys chtěla změnit?

Ne úplně negativa. Jenom bych chtěla mít víc času na cestování a na setkávání se s přáteli. Na jaro a léto mám hodně cestovních plánů. Vím sice, že se chci do Evropy znovu podívat, ale nejraději bych stihla všechno teď.

Dlouhodobé Evropské dobrovolné služby je možné se účastnit jen jednou v životě, není to, podle tebe, trochu škoda?

Ano, je to škoda. Ale budu hledat jiné projekty související se vzděláváním nebo stážemi. Tentokrát budu hledat nějaké související s ekonomikou, kterou jsem vystudovala.

Součástí tvého projektu jsou také již zmiňované prezentace o Arménii. Čtyři už máš za sebou a dvě tě ještě čekají. Je pro tebe těžké představovat svou zemi lidem v Ústí nad Labem?

Nejtěžší je mluvit anglicky. V tom cítím své limity, protože bych ráda sdílela s ostatními víc, ale je pro mě těžké to v angličtině popsat nebo vyjádřit. A pak ještě pokaždé, když připravuji prezentaci, uvědomím si, jak mi má vlast chybí.

Měla jsi už dřív nějaké zkušenosti s veřejnými prezentacemi?

 

Spíš ne. Jen když jsem obhajovala svoji diplomku, mluvila jsem před více lidmi, ale to bylo v mé mateřštině. Takže tyhle prezentace pro veřejnost jsou pro mě skvělou příležitostí, kterou mohu využít i do budoucna. Díky nim už vím, že zvládnu prezentovat i v cizím jazyce a že, pokud jsem nervózní, není to na mně poznat, což je fajn.

Myslíš si, že jsou Česká republika a Češi v něčem podobní Arménii a jejím obyvatelům?

Podle mě jsou Arménie a Česká republika rozdílné a jejich obyvatelé taky. Možná je to tím, že v Arménii mám svou rodinu, příbuzné a přátele. Tady jsem na začátku neznala nikoho. Ale postupně jsem se seznámila s pár lidmi a někteří z nich se stali mojí novou rodinou – mám je ráda a cítím, že oni mě také. Ale i tak je vám vaše rodná země vždycky bližší.

A co nějaké vlastnosti Arménů a Čechů?

Obecně nemám ráda stereotypy, které se pojí se zeměmi a jejich obyvateli.Vlastnosti se vždy pojí s konkrétními lidmi, ne s národnostmi.

Potkala jsi tu i nějaké pro tebe zajímavé lidi nebo nějaké nové přátele?

Potkala jsem pár lidí z Rumunska a jednoho kluka z Maďarska, který žije v Ústí. Taky tu mám Elviru (pozn. druhá EDS dobrovolnice), Katku a Petru (pozn. mentorky v projektu) a také jsou tu kolegyně, které učím rusky a které mohu požádat o pomoc, když něco potřebuji vědět. A pak tu mám svou koordinátorku.

Zuzana: Děkuji :o)

V Arménii žiješ v hlavním městě, v Jerevanu. Jaké to pro tebe bylo, přesídlit do Ústí nad Labem, které je menší a není tak živé jako Jerevan? Co ti tu chybí a co se ti naopak na Ústí líbí?

Doma jsem se potkávala s přáteli každý den, chodili jsme na kafe, do kina, divadla nebo do restaurací. Tady se vidím s přáteli jen občas, v divadle jsem třeba byla jen jednou, a to zásluhou Ludmily, která navštěvuje mé lekce ruštiny. Na druhou stranu mám ale hodně možností k návštěvám jiných měst, což je fajn. V Jerevanu jsem také byla zvyklá procházet se s přáteli pozdě večer, což tady není možné. A taky mi přijde, že se lidé někdy i bojí vyjít pozdě večer ven, což je pro mě divné.

Říkala jsi, že je to poprvé, co jsi tak dlouho pryč z domova. Jaké to pro tebe je?

Ano, je to tak. Před Evropskou dobrovolnou službou jsem byla sama pryč jen na 10 dnů – v Itálii na výměně mládeže. Výlety do Gruzie byly vždy s rodinou. Strávila jsem sice nějaké volno i sama, ale to zase bylo v Arménii. Svůj pobyt v cizině si ale užívám. Byl to můj sen. Mám čas na osobní rozvoj, čas být sama.

Teď trochu z jiného soudku. Vím o tobě, že miluješ čokoládu. Máš nějakou oblíbenou, kterou jsi objevila v České republice?

Novou asi ne, stále nejvíc miluju nutellu. Možná jsem tu vyzkoušela nějaké nové druhy Milky. A vlastně ano, zkoušela jsem Studentskou pečeť. Dostala jsem ji jako dárek k narozeninám.

A co česká kuchyně obecně. Zkusila jsi něco typicky českého? A jak ti to chutnalo?

Mám ráda všechno – knedlíky, guláš, svíčkovou. A taky se mi líbí, že jsou tu větší porce.

Tvůj projekt končí v červnu. Máš nějaké plány do budoucna, až se vrátíš do Arménie?

Přemýšlím o dvou možnostech. Tou první je najít si práci a zůstat v Arménii. Druhou možností, kterou bych uskutečnila raději, je získat stipendium a jet studovat do ciziny. Chtěla bych zkusit studovat v Německu. Mám tuhle zemi ráda už od svých studií.

A zkoušela jsi najít nějaký EDS projekt v Německu?

Ne, nezkoušela. U EDS pro mě byl důležitější projekt než země.

Je snadné sehnat v Arménii práci, myslím v oboru, který člověk vystuduje?

Pokud máte dobré vzdělání, umíte cizí jazyky a umíte se dobře prezentovat a ukázat svůj potenciál, je to jednoduché. Musíte se ale snažit. Samozřejmě jsou i v Arménii nějaké obory, kde se práce shání obtížně – např. historie nebo umění. Na druhou stranu ale sehnat místo učitele není těžké. Není to sice zrovna dobře placená práce, ale zase jako učitel můžete dávat i soukromé hodiny a přivydělat si.

A poslední otázka – jsme v knihovně – zkusíš porovnat univerzitní knihovnu v Jerevanu, kterou jsi navštěvovala v době svých studií, a Severočeskou vědeckou knihovnu v Ústí nad Labem?

V Arménii jsou různé knihovny – některé jsou trochu zastaralé, některé jsou nové – je to knihovna od knihovny. Máme také elektronické systémy a online katalogy, ale zároveň máme v knihovnách nechané ještě i ty původní lístkové katalogy. Obvykle používám k hledání informací internet, ale katalog radši používám ten starý lístkový, má své kouzlo.

Shushanik, děkuji ti za rozhovor, za tvůj úsměv a dobrou náladu.

Také děkuji. Snažím se být pozitivní, zejména s lidmi, které mám ráda, jako třeba kolegyně z ruských lekcí.

Rozhovor vedla: Zuzana Čermáková

Odpovídala: Shushanik Zargaryan

Fotografie: SVKUL

Více informací o Evropské dobrovolné službě najdete na webu programu Erasmus+ (http://www.naerasmusplus.cz/cz/mobilita-osob-mladez/evropska-dobrovolna-sluzba/)