Rozsviťe Ústí!

Rád bych se s Vámi podělil o jednu historku, která se mi nedávno přihodila: přišel jsem do své kanceláře, kde jsem měl na stole připravený papír. Na ten jsem chtěl psát, ale co se nestalo! Nemohl jsem ten papír najít! Ale pak se stalo i to, že jsem nenašel ani knížku, ze které jsem také chtěl něco opisovat. Řeknete si – to je nějaký nepořádník, nemá na stole pořádek. Ale ne, já mám rád pořádek, opravdu! Tak jsem začal pátrat a víte, na co jsem přišel? Za to, že jsem nenašel papír a ani tu knížku, nemohu já, ale skřítkové!!! Ano, slyšíte dobře. Skřítkové!

Zjistil jsem totiž, že u nás v knihovně se vyskytují knihovničtí skřítkové. Nejsou sice normálně ani vidět, protože jsou hodně malí, ale mají i tu vlastnost, že někdy nám dělají různá šprťouchlata. Například někomu vezmou papír nebo knížku. A my pak tu knížku nebo papíry musíme hledat. 

A také jsem zjistil, že skřítků existuje mnoho druhů a že mají i různá jména. Takže ten, který mi někam zašantročil papír a knížku, se jmenuje Knižní permon. Knižní permon bydlí ve starých regálech se starými knížkami a živí se starým papírem. Dorůstá do výšky 20 cm. Další skřítek, který také je trošku nezbedný, se jmenuje Špulda šuplík. Špulda rád shromažďuje nejrůznější věci, a to bez ohledu na to, komu věc patřila. Klidně se může stát, že do vaší domácnosti natahá cenné věci – třeba od sousedů. Takže – nevyhánějte ho! Třetím, o kterém Vám něco povím, je Vrzal zápražní. Ten rád hraje na hudební nástroje a hlasitě zpívá, i když vůbec nemá hudební sluch. Jeho (hrozný) zpěv připomíná vrzání nenamazaných dveří. Takže kdo si myslí, že dveře vrzají, protože nejsou namazané panty, se mýlí! Vrzal je maličký (nejvíce 7 cm) a je skromný – živí se tím, co zbyde v kuchyni.

Kdo mi nevěří, ten může dojít k nám do knihovny a půjčit si knížky o skřítcích. V těch knížkách se pak dočte, že jsem mluvil pravdu! A zároveň Vás zvu na návštěvu do našeho stánku, kde jsou pro Vás připraveny malé kvízy. Na viděnou u nás ve stánku a u nás v Severočeské vědecké knihovně, kde pro děti je připraveno dětské oddělení a pro ty větší i oddělení další...

Přeji Vám krásné vánoční a novoroční svátky!

(Z příspěvku na charitativní akci Rozsviťte Ústí!, 21. 12. 2016)                                                - mb- 

Co ještě zasadit na zahrádce, aby nám na jaře hezky kvetla?

Konec léta a začátek podzimu sice patří spíše sklizni, ale i tak je možné se už připravit na jarní období. Kromě cibulovin, kterým se věnovat nebudeme, lze vysít semena rostlin, jež rostou a dokonce kvetou brzy zjara, nebo těch, které mají dvouletý cyklus a do zimy si ještě stihnou odbýt první rok, v němž si vytvoří základ pro kvetení napřesrok. I naše semínkovna nabízí několik těchto rostlin, například modřenec arménský, petrklíč červený, měsíčnici známou též pod názvem penízek), okrasný česnek, dymnivku dutou i talovín zimní. Zástupcem velmi brzy kvetoucích rostlin je i chýr vonný neboli zimní fiala, který svými květy rozzáří zahradu už od března a kvete velmi dlouho.

Semínka najdete v semínkovně  v Regionální studovně.

Text: Hanka Lukešová

Foto: Jan Černecký    

Ohlédnutí za končícím projektem Evropské dobrovolné služby

A je to tu zase, konec přišel rychleji, než bychom to čekali. Vždycky to tak je, vím to, ale nejspíš si na to nikdy nezvyknu. Přijde mi to jako před pár týdny, kdy k nám Španělka Elvira a Arménka Shushanik přijely a začaly se seznamovat s knihovnou a objevovat pro ně dosud málo známý svět. Od té doby však uplynulo už celých 10 měsíců a nyní nastává čas loučení, jejich projekt v knihovně končí a zbývá čas tak akorát na malé ohlédnutí za tím, co jsme společně prožily.

Za sebe musím přiznat, že to byl projekt plný výzev – poprvé dvě zahraniční dobrovolnice najednou, poprvé dobrovolnice ze státu mimo Evropskou unii, nejdelší projekt, projekt s nejmladší dobrovolnicí (Shushanik bylo 21, když přiletěla do ČR). Mé počáteční obavy, jestli to všechno v knihovně zvládneme, se však velmi rychle rozplynuly. Společný čas, ve kterém se rozvíjely a učily nejen dobrovolnice, ale také my všichni, kteří jsme se s nimi ať už pravidelně nebo jen občas potkávali, utekl jako voda. A nejen nám, ale i Elviře a Shushanik. Jejich malá ohlédnutí si můžete přečíst níže, tentokrát pouze v angličtině. Přeji příjemné počtení.

Zuzana Pařízková, koordinátorka projektu

A generator of good stories, photographs, friendships and memories.

“Finding lost things is hindered by routine habits, and that's why it is so hard to find them”

Gabriel García Márquez

Within a few days I am closing the suitcase again, this time way home. I still do not know if sad or happy, I imagine the "hard truth" will come when boarding the plane as it usually does, or when seeing my bedroom stop in time, or when September will come and the fury of the summer will be over.

But what I know is that I will miss my routine here, the familiar faces smiling at me every morning to the tune of "ahoj", having something to do, a trip to wait and a small Czech family with I always can count, and which I have much to thank. Thank you for making everything easier and for making me feel at home.

Since coming to Czech Republic I've missed some things, family and friends of course, but also material and cultural things. And now I'll miss things I've discovered here, which until a few months ago, I did not even know about their existence.

In these months I have been able to discover things about my culture and personality and about Czech culture, I could compare both, but specially, I have found people, and that's the biggest thing about travelling, shake off the dust and monotony to remember that we are all people everywhere, it makes you a little down to earth, appreciate and understand we are small part of something bigger, beyond nationalisms and fears.

Ten months apparently go far, but I'm leaving things to do. In the last training I wrote a list of 101 things to do before I finished my volunteering; now I would be ashamed of myself just looking at it, the last few months here have flown, and between lots of trips there is not that much time for anything else.

I still hardly recommend this experience, and although the destination place does a lot, after all is not the most important thing. I have known as many volunteers as ways to leverage this experience, everyone enjoys it and takes advantage of its own way, more or less respectable, but in any case is a personal growth experience, a challenge, a generator of good stories, photographs, friendships and memories.

Text a foto: Elvira Abellán

Ahoj Czech Republic

The time run so fast and now I am writing my last article. This ten months were so special for me, I will always remember about it as the best experience of my life. I met a lot of new people, I discovered a new culture, I learned a lot and I travelled as much as I could. Too much warm memories to take in my heart.

Now I want to say thank you to each person whom I met here. Thank you for your smiles, for your support and for your attention and warm attitude. 

When I will look back to remember the best moments, first of all I will remember, with a happy smile on my face my, Russian class. The best students ever! Even if I didn’t consider myself as their teacher. They were people from whom I needed to learn and not to teach them. They were amazing. I was worried at the beginning, as Russian is not my mother tongue, and it could be hard for me to teach, but when I felt how nice people they are, how positive and kind, I forgot about my worries. It’s indescribable to explain the energy that I got every time from them. I will miss them so much!

I would like to say thanks to my coordinator, who was great in each aspect. Always helpful and open for support. Thanks to our mentors and our friends out of library who made our free time better and funnier. Thanks to our colleagues who were always nice to as, always smiling and helping us to be involved in to library’s life.

It looks that writing my last article was just about saying thank you, which means I’m leaving with great achievements and gratefully satisfied.

Text a foto: Shushanik Zargaryan

Více o projektech Evropské dobrovolné služby najdete na webu programu Erasmus+.

Více o projektech zrealizovaných v Severočeské vědecké knihovně, najdete na našich webových stránkách. 

Přijďte si k nám půjčit… semínka!

První ústeckou semínkovnu najdete v knihovně.

Nevíte, co pojem „semínkovna“ znamená? Je to jednoduché: lidé spolu v „semenných bankách“ sdílejí osivo rostlin a plodin. Nejdříve si semena půjčí, přebytky osiva z následné vlastní sklizně pak do semínkovny vracejí. Semínkovna tak představuje ekonomický i ekologický způsob pěstování. 

Jaké osivo je v semínkovně vítané? Za prvé osivo zdravé, z rostlin pěstovaných bez použití chemických hnojiv a postřiků. Za druhé osivo reprodukovatelné, tj. nikoli hybridní jednoleté osivo ze zkřížených rostlin (označené bývá značkou F1). Semínkovna není určena ani pro osivo invazivních rostlin a rostlin chráněných autorskými právy (např. GMO). 

Semínkovna tak usiluje o zachování co největší rozmanitosti druhů. Pečuje hlavně o staré a tradiční odrůdy, které by mohly ze země nenávratně zmizet. Francouzský koncept v Čechách loni adaptovala nadšená pěstitelka Klára Hrdá, která založila popularizační a instruktážní web a podnítila vznik prvních semenných bank u nás.  

Více informací o ideji semínkovny naleznete na adrese seminkovny.wordpress.com. Naši semínkovnu pak najdete v Regionální studovně vědecké části knihovny ve Velké Hradební 49 (http://www.svkul.cz/pro-ctenare/seminkovna/). 

Několik semen k zapůjčení v naší semínkovně již máme. Chcete-li přinést vlastní osivo, odevzdejte nám ho prosím v papírovém sáčku popsaném názvem odrůdy, místem a datem sklizně, případně několika vlastními radami ohledně jeho výsadby.   

Text & foto: Jaroslav Balvín

Španělské dny v Náchodě

Není pochyb, že nejlepší zkušenost z dobrovolnictví je potkávat lidi a navštěvovat různá místa. Tyto poslední měsíce mého EDS projektu byly plné výletů a jeden z nich se týkal účasti na akci o španělské kultuře v rozkošném malém městečku Náchodě.

Na začátku dubna se v organizaci Déčko Náchod – Královéhradecký kraj, město poblíž polských hranic – konala akce s názvem Španělské dny v Náchodě. Organizovala to Lucie Pavlíčková, učitelka španělštiny z Jiráskova gymnázia v Náchodě, a David Montes Vázquez, evropský dobrovolník z Déčka.

Déčko je organizací pro děti a mladé lidi, jeho hlavním cílem je pravidelně pořádat aktivity pro děti, mladé a pro rodiny. Také organizují letní kempy, akce přístupné všem místním, party, semináře a kulturní události typu Španělské dny, kde šlo o to, přiblížit španělskou a jihoamerickou kulturu náchodským. Velmi mě překvapila budova a také stupeň zapojení mladých lidí v tomto centru v Náchodě. To místo vypadá jako opravdu velký dům na vrcholku kopce obklopený zahradami a místy pro sportování, byl plný dětí a jejich rodičů. Můžete poznat, že svoji práci tu dělají dobře, protože někteří rodiče sem chodili jako děti a teď sem vodí svoje děti.

Naším úkolem jako španělských dobrovolníků na festivalu bylo prezentovat sebe, povídat o našich městech, naší motivaci pro cestu do České republiky, jak si to tu užíváme, a také popovídat si trochu ve španělštině s místními španělsky mluvícími, kterých bylo více, než se čekalo, protože mezi Čechy je Španělsko docela populární. Musím ale přiznat, že to bylo docela náročné s tolika různými přízvuky dohromady – byli jsme 4 dobrovolníci – z Galicie, Granady, Segovie a Murcie.

Lucka, hodně motivovaná učitelka španělštiny, nás pozvala do svých hodin do školy, abychom si popovídali se studenty. Využili jsme příležitost a mluvili také o Evropské dobrovolné službě a jejích výhodách a povzbuzovali jsme je, aby zkusili jet jako dobrovolníci do Španělska a zlepšili si tak svoje jazykové dovednosti.

Mezi jednotlivými hodinami jsme měli čas povídat si s Luckou o kulturních odlišnostech, na které jsme narazili, a ona nám zase vyprávěla o těch, na které narazila ona, když žila ve Španělsku. Je důležité zjistit, jak překvapivé může pro ostatní být něco, co je pro jiné úplně normální. Kromě toho jsem měla skvělou příležitost setkat se opět s ostatními dobrovolníky, povídat si s nimi ve chvílích volna, dozvědět se o jejich běžných dnech a jak to chodí v jejich organizacích, mohla jsem se s nimi potkat v malé kuchyňce, popovídat si při vaření, společně jíst a klábosit po jídle, což je španělská tradice, kterou tu všichni postrádáme. Měli jsme i čas vyrazit do přírody (užít si výhody začínajícího jara) a vyrazit na túru do Polska, ale neděste se, nejbližší polské město bylo jen 7 km od Náchoda.

Spanish days in Náchod

No doubt, the best of volunteering experience is to meet people and places. These last months my EVS is full of trips, and one of those was to participate in an event about Spanish culture in the cute and little town of Náchod

At the beginning of April the event called “Spanish Days” (Španělské dny v Náchodě) took place at Déčko, in Náchod - Hradec Králové Region, so close to the border with Poland. It was organized by Lucie Pavlíčková, Spanish teacher at Jiráskovo gymnázium Náchod, and David Montes Vázquez, European volunteer at Déčko.

Déčko is an organization for children and young people, its first goal is to work regularly and create activities with children, young and families. Also, they organize summer camps, activities open to the whole community, parties, seminars and cultural events like Spanish Days, where some activities were carried out to bring a piece of Spanish and South American culture to Náchod. I was very surprised by the building and the level of engagement of young people in this center in Náchod. The place is like a really big house on the top of a hill surround by gardens and places to play sports, it was full of children and their parents. You can know that they are doing it great because some of these parents were coming before as kids, and now they are bringing the new generation.

Our task at the festival as Spanish volunteers was to present ourselves, to speak about our cities, our motivation to be in Czech Republic, how we enjoy it here and to have a little chat with the Spanish speakers of this place, more than expected, because among Czechs, the Spanish is quite popular. But I have to say that it was a little bit challenging with such different accents together, we were 4 volunteers, from Galicia, Granada, Segovia and Murcia.

Lucka, the super motivate Spanish teacher, invited us to her lessons at the colleague to speak with the students. Also we took the opportunity to speak about EVS and its advantages and to encouraging them to take a volunteering experience in Spain to perfect the language.

Between the lessons we had the time to speak with Lucka about the cultural differences that we are discovering and she told us the same but in the other way when she was living in Spain. It is serious to realize how shocking can be for the others something that for you is really common.

Moreover, I had a great opportunity to meet again with other volunteers, to speak about out time here, to see how is their day by day and how it is going in their organizations, to have the time to meet a group of Spanish in a small kitchen to talk, cook, eat and to have a chat after eating, a Spanish tradition that we all miss here. We even had the time to enjoy the nature (taking advantage of the explosion of spring) and to do some hiking to Poland, not panic, the closest Polish town is just 7 km from Náchod.

Días españoles en Náchod

Sin duda, lo mejor de la experiencia de voluntariado es conocer personas y lugares. Estos últimos meses mi voluntariado está lleno de viajes, dentro y fuera de República Checa, y uno de ellos fue para participar en un evento sobre cultura española en la pequeña localidad de Náchod.

A principios de abril tuvo lugar este evento, “Días españoles” (Španělské dny v Náchodě), en Déčko, en la ciudad de Náchod, en la Región de Hradec Králové, situada en el nordeste de Bohemia, muy cerca de la frontera con Polonia. Fue organizado por Lucie Pavlíčková, profesora de español en el centro educativo Jiráskovo Gymnázium Náchod, y David Montes Vázquez, voluntario europeo en Déčko

Déčko es una organización juvenil cuya actividad principal es el trabajo regular y las actividades con niños, jóvenes y familias. Organizan tambien campamentos de verano, actividades abiertas para la comunidad, fiestas, seminarios y eventos culturales como este, en el que se llevaron a cabo diferentes actividades para traer un pedazo de la cultura española y sudamericana a Náchod. Me sorprendió mucho el edificio y el nivel de implicación de los jóvenes de Náchod en este centro. El lugar es una especia de casona en lo alto de la montaña, rodeada de jardines y pistas para actividades deportivas, estaba lleno de niños y padres. Una señal de que saben lo que hacen y lo hacen bien es que muchos de estos padres en su día acudieron aquí como niños y ahora traen a la nueva generación.

Nuestro papel en el festival fué el de presentarnos, hablar sobre nuestro lugar de procedencia, nuestra motivación para estar aquí, qué nos está pareciendo la experiencia y el pais y tener un pequeño coloquio con los hispanohablantes de la zona, bastantes más de lo que se puede pensar. Y es que entre los checos el español es bastante popular. Pero tengo que decir que no se lo pusimos muy fácil con los acentos tan dispares, fuimos 4 voluntarios, de Galicia, Granada, Segovia y Murcia.

Lucka, la supermotivante profesora de español, nos invitó a sus clases de español en el instituto para hablar con los estudiantes de español. También aprovechamos para hablarles sobre el voluntariado europeo y sus ventajas y para animarles a realizar un SVE en España, con lo que terminarían de perfeccionar el idioma.

Entre clase y clase tuvimos tiempo de hablar con Lucka de las diferencias culturales que encontramos los españoles aquí y ella nos contó lo propio de su experiencia cuando vivía en España. Es muy curioso ver cómo lo que a uno le puede parecer lo más normal del mundo a otro les resulta de lo más extraño.

Fue además una buena oportunidad para reencontrarme con otros voluntarios, hablar sobre nuestro tiempo aquí, ver cómo es su día a día y cómo trabaja su organización, juntarnos un grupito de españoles en una pequeña cocina para hablar, cocinar, comer y tener una larga sobremesa juntos; algo que la verdad se echaba de menos. Incluso hubo tiempo para disfrutar de la naturaleza (aprovechando la explosión de la primavera) e ir de excursión andando a Polonia, no os asustéis, el pueblo polaco más cercano está a 7 km.

Více informací o projektech Evropské dobrovolné služby najdete na webu programu Erasmus+ (http://www.naerasmusplus.cz/cz/mobilita-osob-mladez/evropska-dobrovolna-sluzba/), pod který tyto projekty spadají.

Text a foto: Elvira Abellán

Překlad do češtiny: Zuzana Pařízková