Bylo to teprve před rokem, kdy jsem se dozvěděla o programu Erasmus+ a zvláště o Evropské dobrovolné službě. Přestože jsem byla zavalená knihami, články a esejemi pro moji poslední dizertaci, rozhodla jsem se, že nastal ten správný čas, abych zkusila dobrodružství v cizí zemi, alespoň na šest měsíců. Tím bych si mohla splnit svůj sen.
Po pročtení velkého množství projektů jsem se v září zamilovala do jednoho: Šest měsíců v knihovně v České republice. Byl skvělý. Myslela jsem si, to je šance pracovat s knihami a pro knihy a zároveň učit svůj rodný jazyk! Ale nejdříve mě musí vybrat. A oni mě vybrali! Během čekání jsem získala svůj magisterský titul. A byl to právě tento den, 11. prosinec, kdy mi e-mailem přišlo oznámení o mém odjezdu do vzdáleného města, které nyní nazývám domovem.
Balila jsem své kufry mnohokrát. Stále jsem měla příliš mnoho věcí. A pak jsem odjela.
Všechno pro mě bylo poprvé: poprvé jsem letěla letadlem, poprvé jsem byla v České republice a poprvé v místě, jehož jazyk jsem vůbec neznala. Hodně věcí a emocí dohromady!
První dny byly dost těžké, cítila jsem se jako ryba na suchu, nerozuměla jsem, znala jsem jen několik jednoduchých vět pro přežití. Po čase moje melancholie zmizela a můj každodenní život byl plný rozdílných činností a nových zkušeností. Začala jsem komunikovat, abych lépe porozuměla a poznala své kolegyně a kolegy.
Začala jsem se cítit v práci užitečná a dostála jsem svým úkolům. Nikdy bych si nemyslela, že některé věci, o kterých jsem si myslela, že jsou tak snadné a jednoduché, mohou být ve skutečnosti tak složité. Učit rodný jazyk není legrace, zvlášť když je třeba najít na každý týden nová, zajímavá a okouzlující témata. Také překlad receptů z italštiny do angličtiny a čtení pohádky v češtině tomu nejnáročnějšímu publiku (dětem, samozřejmě) byly opravdové výzvy! Nadto jsem byla schopná čelit svému strachu z mluvení na veřejnosti a skončila jsem v regionální televizi a na Youtube!
Čas ale letí tak rychle a je tu červenec. Zbývá už jen pár týdnů a tahle zkušenost, která poznamenala můj život, skončí. Budu postrádat toto město a stejně tak mi budou chybět všichni ti báječní lidé, které jsem měla tu čest potkat v těchto měsících a kteří mi pomohli na mé cestě.
V Ústí nad Labem nechávám část svého srdce.
My story in Usti
It was one year ago I learnt about the Erasmus + program and in particular about EVS projects.
Even though I was overwhelmed by books, articles, essays for my last dissertation, I decided that it was the right time to look for an adventure in a foreign country for, at least 6 months. In this way I could have the chance to achieve a dream.
Even though I was overwhelmed by books, articles, essays for my last dissertation, I decided that it was the right time to look for an adventure in a foreign country for, at least 6 months. In this way I could have the chance to achieve a dream.
After reading a huge number of projects, in September I felt in love with one: 6 months in a library, in the Czech Republic. It was perfect. I thought that I could have the chance to work with and for the books and also to teach my native language! But first they had to choose me. And they did! So, in the meanwhile I achieved also my Master's Degree. And it was that day, the 11th of December when I received the confirmation e-mail about my departure for this far city that now I call home.
I did the luggage too many times. I have too much stuff! And then I departed. Everything was a first-time-ever: first time on a plane by myself, first time in the Czech Republic and first time in a place where I don't know the native language at all. A lot of things and emotions all together!
First days were so difficult, I felt like a fish out of water, I didn't understand a word, I knew only some simple sentences necessary for surviving. After time the melancholy was no more with me and my everyday life was full of different activities and new experience. I started to communicate, to understand the others and to know my colleagues.
Then I started to feel useful at work and I achieved my objectives too. I never believed that some things, that I believed to be so easy and simple, were in reality so complex. Teaching your native language is not a joke, especially finding every week new, interesting and captivating topics. Also to translate recipes from Italian to English and to read a fairytale in Czech to the most demanding public in the world (children of course!!) were a real challenge! Furthermore I was able to face my fear of speaking in public and I finished also on regional TV and Youtube!
And then, I don't know where time is gone, it is already July. Only few weeks and this experience, that marked my life, will end. I will miss this city and I will miss as well all the wonderful people I had the honour to meet in these months and who helped me during my journey.
I leave a piece of heart in Usti nad Labem.
Mia storia a Usti
Esattamente
un anno fa sono venuta a conoscenza del programma Erasmus + e nello
specifico dello SVE. Nonostante fossi sommersa da libri, articoli e
saggi per quel libro che è la mia tesi di laurea decisi che era il
momento giusto per affrontare un'avventura in un paese straniero, per
almeno sei mesi. In questo modo avrei potuto realizzare un sogno.
Dopo
aver letto tanti, ma davvero tanti, a settembre ebbi il cosiddetto
colpo di fulmine. 6 mesi in una biblioteca, in Repubblica Ceca. Era
perfetto. Pensai che avrei avuto l'occasione di lavorare con e per i
libri e anche insegnare italiano! Ma, prima di tutto, dovevano
scegliermi e così fu! Nel mentre mi sono laureata ed è stato proprio
l'11 di dicembre che ho ricevuto quella mail che mi diceva che si
partiva veramente per questo paese che e' diventata la mia casa per 6
mesi.
Ho
fatto i bagagli troppe volte, mi sa che ho troppe cose! E così sono
partita. Tutto è stato una prima volta: prima volta sull' aereo da sola,
prima volta in Repubblica Ceca e prima volta in un luogo dove non
conosco per niente la lingua.Tante cose ed emozioni insieme!
I
primi giorni sono stati difficili, mi sentivo un pesce fuor d'acqua,
non capivo una parola e conoscevo giusto le frasi necessarie per la
sopravvivenza. Col passare del tempo la malinconia si allontanava e le
mie giornate, la mia quotidianità si riempivano di cose nuove. Iniziavo a
comunicare, a capire la gente, e a conoscere i miei colleghi e
colleghe.
Sono
riuscita a rendermi utile e a lavorare, a raggiungere i miei obiettivi.
Mai avrei creduto che alcune cose, che davo scontate e semplici, fossero
in realtà cosi complesse. Insegnare la propria lingua madre non e' uno
scherzo, specialmente trovare argomenti che potessero risultare
interessanti e coinvolgenti. Tradurre ricette di cucina dall'italiano
all'inglese e leggere una favola al pubblico più esigente del mondo (i
bambini naturalmente!) son state delle vere e proprie imprese! Inoltre
son riuscita ad affrontare la mia paura di parlare in pubblico, finendo
addirittura sulla tv regionale e su Youtube!
E
poi, come se nulla fosse, e' arrivato luglio.. mancano poche settimane
alla fine di quest'esperienza che mi ha segnato la vita. Questa città mi
mancherà, come mi mancheranno tutte le meravigliose persone che ho
avuto l'onore di incontrare in questi mesi.. e che mi hanno aiutato
durante questo mio percorso.
Lascio un pezzo di cuore a Usti nad Labem.
Text: Giulia Manzella a Zuzana Čermáková
Foto: SVKUL
Giulia Manzella strávila v Severočeské vědecké knihovně v Ústí nad Labem šest měsíců v rámci projektu Evropské dobrovolné služby. Je to už třetí zahraniční dobrovolnice, se kterou jsme v knihovně mohli spolupracovat.
Více informací o Evropské dobrovolné službě získáte na webu programu Erasmus+ (http://www.naerasmusplus.cz/)
Žádné komentáře:
Okomentovat