Evropská dobrovolná služba v knihovně

Ústecká knihovna se v letošním roce zapojila do projektu Evropské dobrovolné služby. Francesca Donzelli je první zahraniční dobrovolnicí, která do knihovny přijela. Nyní je již za polovinou svého šestiměsíčního pobytu.

Francesco, jaké to je přijet do České republiky ze slunné Itálie? Jaké jsou rozdíly a jaké jsou tvoje dojmy ze země, ve které nyní pobýváš?

Ze začátku jsem měla obavy z toho, že tu budu žít úplně sama, bez přátel a znalosti jazyka země, kam jsem přijela. Potom, co jsem se začala setkávat se stále více lidmi a postupně poznávala Českou republiku, její historii a jazyk, začala jsem se cítit lépe. Je to vůbec můj první pobyt v této zemi a v současnosti mohu říci, že bych tu chtěla zůstat. Samozřejmě je toho mnoho, co mi chybí, jako je italské jídlo nebo slunce. Opravdu si myslím, že čas plyne příliš rychle, je škoda, že tu budu už jenom další dva měsíce.

Setkala ses tu s nějakými zajímavými lidmi a našla si přátele? A co si myslíš o Češích?

Protože jsem přijela na začátku léta, neměla jsem zpočátku příležitost setkat se s mnoha lidmi. Kvůli potížím s jazykovou bariérou jsem také nemohla dobře komunikovat. Naštěstí mám skvělé kolegy. Mohu říci, že v září jsem poznala mnoho zajímavých lidí, a jsem si jistá, že se to bude stále zlepšovat. Nejprve jsem byla hodně překvapená, jak se Češi chovají – myslím tím, že jsou diskrétnější a méně hluční než my Italové. To, co mě ale opravdu překvapilo, byla laskavost a úsměv, který jsem našla v České republice obecně. To vůbec není běžné.

Pojďme k Evropské dobrovolné službě. Proč ses rozhodla zapojit se? A liší se tvoje očekávání od skutečnosti? Je samozřejmé, že nemohou být jen pozitiva.

To, co mám vůbec nejraději, je cestování a seznamování se s novými lidmi, takže už před touto zkušeností jsem díky dalším projektům Evropské unie, jako je Erasmus, výměny mládeže a školení, trochu cestovala. Minulý únor jsem dokončila studia a chtěla získat další zkušenosti v cizině, kde bych uplatnila svoje znalosti a byla užitečná ostatním. Takže jsem začala přemýšlet o dobrovolnictví, četla jsem o něm a považovala ho za zajímavé. Přihlásila jsem se… a jsem tady! Mohu říci, že se mi práce moc líbí, mám příležitost dělat něco konkrétního, co je spojeno s mým studiem. Např. jsem připravila podle své diplomové práce výstavu. Myslím si, že bych nikdy nedostala takovou příležitost, kdybych zůstala v Itálii. Samozřejmě že jsou potíže, lépe jedna obtíž, ale velká – čeština je opravdu těžká. Když se nedá mluvit s lidmi, život je docela složitý, a to i v banálních záležitostech, jako je nakupování nebo prosba o informaci k veřejné dopravě. Ale učím se česky a doufám, že se mi podaří zlepšit se tak, abych zvládla základní konverzaci.

Doporučila bys Evropskou dobrovolnou službu jiným mladým lidem?

Evropskou dobrovolnou službu určitě doporučuji! Podle mého názoru je velmi užitečná jak pro nás dobrovolníky, tak pro ostatní. Je možné získat nové dovednosti, poznat lidi, naučit se další jazyky a otevřít se novému. Všem, kdo se o tento druh zkušenosti zajímají, bych chtěla navrhnout, aby si dobře rozmysleli, jaký projekt by chtěli dělat, a aby neodjížděli ze svojí země jenom proto, aby odjeli, protože program je jedinečnou příležitostí pracovat v zahraničí a zároveň realizovat něco konkrétního. Je jasné, že je lepší dělat něco, co máte rádi.

Předtím než jsi přijela do Ústí nad Labem, už jsi v knihovně pracovala. Co si myslíš o českém knihovnictví a o službách, které poskytujeme?

Ano, několik měsíců jsem pracovala v knihovně ve městě Pavia nedaleko Milána. Před příjezdem sem jsem si myslela, že to bude více méně podobné, ale potom jsem si všimla, že systém je dost odlišný. Knihovna v Pavii je poměrně významná a starobylá, ale z toho důvodu je považována spíše za muzeum než za místo, kde se dá užít kultury. V tomto srovnání je knihovna v Ústí aktivnější a nabízí více služeb a kulturních aktivit. Například tu máte zvláštní oddělení, která v Pavii nejsou, jako Oddělení anglické literatury, Hudební oddělení nebo Zvukovou knihovnu. Potom jsem zjistila, že zde nikdy nechybí ohled na děti – na řadě veřejných míst v České republice jsou zvláštní koutky určené pro děti, což opravdu oceňuji.

Vraťme se ještě na chvíli k výstavě o přátelství. Naučila ses při její organizaci něco? Už víme, že téma bylo zvoleno na základě tvojí diplomové práce.

Přeložila jsem do angličtiny souhrn svojí diplomové práce o přátelství v latinské literatuře. Byla to pro mě jedinečná příležitost udělat něco konkrétního se svojí prací. Neuměla jsem si ani trochu představit, že bych o ní mohla připravit výstavu a že by další lidé mohli vidět výsledky mého vlastního výzkumu. Takže pro mě osobně je to velké zadostiučinění.

Kromě toho přednášíš o Itálii. Při navrhování projektu jsme uvažovali o tom, že jednotlivé prezentace budou v angličtině, samozřejmě s českým překladem. Je obtížné mluvit k lidem, kteří ti nerozumějí?

No, moje první přednáška byla v angličtině, ale další už v italštině. Neplánovaně se objevila dobrovolnice, která tlumočila přímo z mého rodného jazyka. Takže když mám překladatele, není to ani trochu složité. Ale jak už jsem řekla, mám obtíže v běžném životě.

V ústecké knihovně budeš do začátku prosince. Ještě je brzy na hodnocení toho, co ti Evropská dobrovolná služba přinesla, ale mohla by ses o to pokusit? Pomůže ti zkušenost v knihovně v rozhodování o budoucí kariéře, např. uvažuješ o tom, že se staneš knihovnicí? A už máš nějaké plány, až se vrátíš do Itálie?

To, co mohu říct, je, že Evropská dobrovolná služba mi umožnila dělat to, co jsem nikdy dříve nedělala. Např. jsem si nikdy nemyslela, že budu mluvit na veřejnosti nebo vyučovat. Teď už vím, že to zvládnu! Co se týká mojí budoucnosti, odpovědět je opravdu těžké. V Itálii, a zvláště v této době, je poměrně těžké najít práci jako knihovnice, protože knihovníky se můžeme stát pouze na základě veřejného výběrového řízení a to teď bohužel není. Ale samozřejmě bych chtěla! Další, o čem přemýšlím, je přihláška na doktorandské studium starověké historie, ale ani to není jednoduché. Takže moje budoucnost je v této chvíli nejasná.

Prozradila bys na závěr našeho povídání něco o sobě, např. jaké máš ráda knihy, co ráda děláš, jaká jsou tvá oblíbená jídla?

Obecně ráda čtu a jsem zvědavá. Jak o tom přemýšlím, mými nejoblíbenějšími knihami jsou horory a historické romány – podivná kombinace. Ve volném čase ráda cestuji, jezdím na kole, tančím, zkouším nové sporty, vařím, věnuji se dekupáži a tvořivým uměleckým pracím. Takže mám mnoho rozdílných zálib. Baví mě zkoušet nové věci, záleží však na tom, jak jsem časově vytížena. Z jídel mám nejraději lasagne, uvařené mojí maminkou. Vždycky mi chybí, když nejsem doma.

Francesco, děkuji za tvůj čas a za rozhovor. My knihovníci jsme opravdu rádi, že jsi tady s námi, protože s tvým příjezdem k nám přišlo více slunce.

Děkuji moc! Chtěla bych poděkovat za příležitost, že tu mohu být a pomoci uskutečňovat projekt Evropské dobrovolné služby. Doufám, že bude dále pokračovat a že knihovna bude hostit zahraniční dobrovolníky i v budoucnosti.

Bližší informace k Evropské dobrovolné službě jsou na http://www.mladezvakci.cz/evropska-dobrovolna-sluzba/.

Rozhovor Jana Chadimová, foto SVKUL