Arménská dobrovolnice Shushanik Zargaryan přijela do Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem pomáhat v rámci projektu Evropské dobrovolné služby (EDS) s názvem Volunteering in the library. Shushanik můžete až do června potkat v některých výpůjčních odděleních, při prezentacích nebo v rámci Anglického klubu. Jak se jí líbí v Ústí nad Labem a v České republice? Co ji v projektu baví a co je pro ni naopak těžké? Co se tu naučila? Odpovědi nejen na tyto otázky najdete v našem rozhovoru.
Shushanik, vím, že jsi studovala ekonomiku na univerzitě v Jerevanu. Zajímalo by mě, proč ses rozhodla pro Evropskou dobrovolnou službu v knihovně? Máš nějaké předchozí zkušenosti s prací nebo dobrovolničením v knihovně? Nebo jsi měla nějakou jinou motivaci?
Neměla jsem žádnou předchozí zkušenost s prací v knihovně, jen jako čtenářka. Ale knihovna pro mě vždycky byla tajemným místem, kde je možné najít všechno, co potřebujete vědět. To byl jeden důvod, proč jsem se rozhodla zkusit EDS v knihovně. Druhým důvodem byla moje vášeň pro čtení – čtu ráda a říkala jsem si, že během projektu v knihovně budu mít příležitost hodně číst. V Arménii je všechno nalinkované – skončíte střední školu, jdete na vysokou, potom si hledáte práci... Evropská dobrovolná služba bylo něco nového, nebyla součástí těch zajetých kolejí. A podle mě to byla lepší volba než si hned po studiu najít práci.
A jak ses vlastně o našem projektu dozvěděla?
O EDS jsem se dozvěděla po účasti na výměně mládeže, která se konala v Itálii. Po té krátké zahraniční zkušenosti jsem věděla, že chci znovu někam vyjet, ale na delší dobu. Před tou výměnou jsem nevěděla o EDS vůbec nic, netušila jsem tedy, jestli můžu uspět. Všechno bylo pro mě nové, takže měla jsem hodně otázek a pochybností, ale riskla jsem to. Asi jsem měla štěstí, protože v době, kdy jsem začala hledat, nebylo zrovna moc vypsaných projektů. Ale pak mi Tigranuhi, koordinátorka z organizace, se kterou spolupracuji, řekla o projektu v knihovně v České republice.
Myslíš si, že něco ze svých studií využíváš také v rámci svého projektu?
Myslím, že ano, ale spíš v každodenním životě – ekonomiku používáte každý den – já například dostávám měsíčně kapesné a peníze na jídlo a musím s nimi vyjít. Normálně jsem zvyklá hodně utrácet, ale tady mám jen danou sumu peněz a hodně cestovních plánů, takže si musím dobře rozmýšlet své výdaje.
Také využívám time management. Snažím se plánovat si svůj volný čas. V knihovně ho tolik nepoužívám, ale projekt je naplánovaný a jeho aktivity také, což je pro mě dobře. Na druhou stranu si myslím, že v budoucnu využiji hodně věcí, které jsem se naučila v průběhu projektu – např. prezentace a mluvení na veřejnosti, spolupráci s různými lidmi nebo angličtinu, ve které se zlepšuji.
Vím, že máš ráda matematiku a s matematikou se pojí logické myšlení. Myslíš, že ho také během projektu využíváš?
Logické myšlení je vždycky se mnou, je součástí mého života.
V rámci projektu se mimo jiné angažuješ také v Anglickém klubu, pomáháš s jeho organizací. Bylo pro tebe těžké naskočit do už rozjetých schůzek a spolupracovat s lidmi, kteří jsou o dost starší než ty? Jaké byly začátky a změnilo se za tu dobu něco?
První dny byly těžké – moje angličtina nebyla nijak skvělá, obtížně jsem rozuměla ostatním a také jsem musela své myšlení přehodit na angličtinu. Teď už je to lepší – v angličtině jsem se zlepšila, používám ji každý den, a naučila jsem se v ní i přemýšlet. Na začátku jsme také byly s Elvirou, druhou EDS dobrovolnicí, nové a možná jsme mohly na ostatní působit cize. Ale během dalších setkání jsme se s ostatními lépe poznali a spřátelili jsme se, takže i tohle je teď lepší.
No a k těm o dost starším lidem – samozřejmě, že tu jsou nějaké rozdíly třeba v tom, jak přemýšlíme, ale zase se od nich můžu něco dozvědět.
Shushanik, jsi za polovinou svého projektu. Mohla bys ho trochu zhodnotit – jak probíhá, co se ti na něm líbí?
Dělám věci, které dělám ráda a chci je dělat – především si procvičuji angličtinu, cítím, že se v ní zlepšuji –, začala jsem se učit nový cizí jazyk – češtinu –, mám příležitost seznámit zájemce se svou zemí (pozn. Shushanik má v knihovně prezentace o Arménii pro veřejnost) a získala jsem tu i nové přátele.
Vidíš také nějaká negativa nebo věci, které bys chtěla změnit?
Ne úplně negativa. Jenom bych chtěla mít víc času na cestování a na setkávání se s přáteli. Na jaro a léto mám hodně cestovních plánů. Vím sice, že se chci do Evropy znovu podívat, ale nejraději bych stihla všechno teď.
Dlouhodobé Evropské dobrovolné služby je možné se účastnit jen jednou v životě, není to, podle tebe, trochu škoda?
Ano, je to škoda. Ale budu hledat jiné projekty související se vzděláváním nebo stážemi. Tentokrát budu hledat nějaké související s ekonomikou, kterou jsem vystudovala.
Součástí tvého projektu jsou také již zmiňované prezentace o Arménii. Čtyři už máš za sebou a dvě tě ještě čekají. Je pro tebe těžké představovat svou zemi lidem v Ústí nad Labem?
Nejtěžší je mluvit anglicky. V tom cítím své limity, protože bych ráda sdílela s ostatními víc, ale je pro mě těžké to v angličtině popsat nebo vyjádřit. A pak ještě pokaždé, když připravuji prezentaci, uvědomím si, jak mi má vlast chybí.
Měla jsi už dřív nějaké zkušenosti s veřejnými prezentacemi?
Spíš ne. Jen když jsem obhajovala svoji diplomku, mluvila jsem před více lidmi, ale to bylo v mé mateřštině. Takže tyhle prezentace pro veřejnost jsou pro mě skvělou příležitostí, kterou mohu využít i do budoucna. Díky nim už vím, že zvládnu prezentovat i v cizím jazyce a že, pokud jsem nervózní, není to na mně poznat, což je fajn.
Myslíš si, že jsou Česká republika a Češi v něčem podobní Arménii a jejím obyvatelům?
Podle mě jsou Arménie a Česká republika rozdílné a jejich obyvatelé taky. Možná je to tím, že v Arménii mám svou rodinu, příbuzné a přátele. Tady jsem na začátku neznala nikoho. Ale postupně jsem se seznámila s pár lidmi a někteří z nich se stali mojí novou rodinou – mám je ráda a cítím, že oni mě také. Ale i tak je vám vaše rodná země vždycky bližší.
A co nějaké vlastnosti Arménů a Čechů?
Obecně nemám ráda stereotypy, které se pojí se zeměmi a jejich obyvateli.Vlastnosti se vždy pojí s konkrétními lidmi, ne s národnostmi.
Potkala jsi tu i nějaké pro tebe zajímavé lidi nebo nějaké nové přátele?
Potkala jsem pár lidí z Rumunska a jednoho kluka z Maďarska, který žije v Ústí. Taky tu mám Elviru (pozn. druhá EDS dobrovolnice), Katku a Petru (pozn. mentorky v projektu) a také jsou tu kolegyně, které učím rusky a které mohu požádat o pomoc, když něco potřebuji vědět. A pak tu mám svou koordinátorku.
Zuzana: Děkuji :o)
V Arménii žiješ v hlavním městě, v Jerevanu. Jaké to pro tebe bylo, přesídlit do Ústí nad Labem, které je menší a není tak živé jako Jerevan? Co ti tu chybí a co se ti naopak na Ústí líbí?
Doma jsem se potkávala s přáteli každý den, chodili jsme na kafe, do kina, divadla nebo do restaurací. Tady se vidím s přáteli jen občas, v divadle jsem třeba byla jen jednou, a to zásluhou Ludmily, která navštěvuje mé lekce ruštiny. Na druhou stranu mám ale hodně možností k návštěvám jiných měst, což je fajn. V Jerevanu jsem také byla zvyklá procházet se s přáteli pozdě večer, což tady není možné. A taky mi přijde, že se lidé někdy i bojí vyjít pozdě večer ven, což je pro mě divné.
Říkala jsi, že je to poprvé, co jsi tak dlouho pryč z domova. Jaké to pro tebe je?
Ano, je to tak. Před Evropskou dobrovolnou službou jsem byla sama pryč jen na 10 dnů – v Itálii na výměně mládeže. Výlety do Gruzie byly vždy s rodinou. Strávila jsem sice nějaké volno i sama, ale to zase bylo v Arménii. Svůj pobyt v cizině si ale užívám. Byl to můj sen. Mám čas na osobní rozvoj, čas být sama.
Teď trochu z jiného soudku. Vím o tobě, že miluješ čokoládu. Máš nějakou oblíbenou, kterou jsi objevila v České republice?
Novou asi ne, stále nejvíc miluju nutellu. Možná jsem tu vyzkoušela nějaké nové druhy Milky. A vlastně ano, zkoušela jsem Studentskou pečeť. Dostala jsem ji jako dárek k narozeninám.
A co česká kuchyně obecně. Zkusila jsi něco typicky českého? A jak ti to chutnalo?
Mám ráda všechno – knedlíky, guláš, svíčkovou. A taky se mi líbí, že jsou tu větší porce.
Tvůj projekt končí v červnu. Máš nějaké plány do budoucna, až se vrátíš do Arménie?
Přemýšlím o dvou možnostech. Tou první je najít si práci a zůstat v Arménii. Druhou možností, kterou bych uskutečnila raději, je získat stipendium a jet studovat do ciziny. Chtěla bych zkusit studovat v Německu. Mám tuhle zemi ráda už od svých studií.
A zkoušela jsi najít nějaký EDS projekt v Německu?
Ne, nezkoušela. U EDS pro mě byl důležitější projekt než země.
Je snadné sehnat v Arménii práci, myslím v oboru, který člověk vystuduje?
Pokud máte dobré vzdělání, umíte cizí jazyky a umíte se dobře prezentovat a ukázat svůj potenciál, je to jednoduché. Musíte se ale snažit. Samozřejmě jsou i v Arménii nějaké obory, kde se práce shání obtížně – např. historie nebo umění. Na druhou stranu ale sehnat místo učitele není těžké. Není to sice zrovna dobře placená práce, ale zase jako učitel můžete dávat i soukromé hodiny a přivydělat si.
A poslední otázka – jsme v knihovně – zkusíš porovnat univerzitní knihovnu v Jerevanu, kterou jsi navštěvovala v době svých studií, a Severočeskou vědeckou knihovnu v Ústí nad Labem?
V Arménii jsou různé knihovny – některé jsou trochu zastaralé, některé jsou nové – je to knihovna od knihovny. Máme také elektronické systémy a online katalogy, ale zároveň máme v knihovnách nechané ještě i ty původní lístkové katalogy. Obvykle používám k hledání informací internet, ale katalog radši používám ten starý lístkový, má své kouzlo.
Shushanik, děkuji ti za rozhovor, za tvůj úsměv a dobrou náladu.
Také děkuji. Snažím se být pozitivní, zejména s lidmi, které mám ráda, jako třeba kolegyně z ruských lekcí.
Rozhovor vedla: Zuzana Čermáková
Odpovídala: Shushanik Zargaryan
Fotografie: SVKUL
Více informací o Evropské dobrovolné službě najdete na webu programu Erasmus+ (
http://www.naerasmusplus.cz/cz/mobilita-osob-mladez/evropska-dobrovolna-sluzba/)
