Nikdo zrovna asi nekřičí radostí, pokud musí nějaký čas strávit v nemocnici.
A jedná-li se navíc o dítě školou povinné (a dokonce i nepovinné),
je nasnadě, že se nabízí otázka, jak dětem pomoci překonat náročné chvíle.
A v tu chvíli přišel ten nápad! Myšlenka realizovat aktivitu, která
může zpestřit dětem a jejich rodičům pobyt v nemocnici, vznikla před
nedávnem v Severočeské vědecké knihovně v Ústí nad Labem. A když
se jedná o nápad pracovníků knihovny, je samozřejmé, že se jedná o aktivitu
s knížkou. Vznikl tak projekt čtení pro děti v nemocnici, jenž rozšířil
skupinu dalších projektů knihovny, kterými se knihovnice a knihovníci snaží
dostat knihy pro veřejnost i na netradiční místa (jako je koupaliště či vlakové
nádraží).
Po domluvě s nemocnicí a nutné přípravě těch, kteří se na čtení
přihlásili, obsahující i nervózní otázky typu „Budou děti vůbec
poslouchat, když si hrají jen počítačové hry?“ nebo „Děti přece nechtějí číst,
nebude to fiasko?“, čtení začalo a po několika měsících fungování tohoto
projektu již lze říci, že je úspěšný. Ano, čtení nezajímá všechny děti; ano,
čtení pro neznámé obecenstvo může být téměř riskantní podnik; ano, čtení pro
děti vyžaduje jistou míru empatie a zkušenosti; ano, čtení pro děti není
jenom o přečtení několika vět z vybrané knížky (mimochodem, i ta
musí být vybrána hodně pečlivě!), je to o navázání sice krátkého, ale
přece jen kontaktu a navození příjemné atmosféry, etc., etc.
Čtení probíhá každých 14 dní a má pro předčítající výhody i nevýhody: děti
se v nemocnici střídají, a tak lze vybírat pokaždé jinou knihu a jiné
čtení, není ale možné číst na pokračování a není možné se těšit na malého
kamaráda z minulého čtení. Do scénářů těchto setkání s dětmi
v nemocnici se vejde nejen čtení, ale také krátké kvízy, soutěžičky nebo
kreslení. Do projektu jsou nově zapojeni i dobrovolníci, s nimiž knihovna
a nemocnice spolupracuje, a hasiči z Hasičského záchranného
sboru Ústeckého kraje. Snad se tato nově vzniklá iniciativa stane dlouholetou
tradicí.
Text:
PhDr. Miroslav Bünter
Foto: Jan
Černecký a Karel Pech
Žádné komentáře:
Okomentovat