Zobrazují se příspěvky se štítkemArménie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemArménie. Zobrazit všechny příspěvky

24. dubna 2017

Dokázali jsme to

Dokázali jsme to. Získali jsme další grant na projekt Evropské dobrovolné služby. Jsem nadšená a natěšená, v hlavě mi víří desítky věcí, které bude potřeba zařídit (smlouvu, ubytování, víza, letenky, dopravu do Ústí, průkazku na MHD, českou simkartu atd., atd.). Ostatně jako vždycky. Jsem ráda za každý nový projekt a trpělivě se prokousávám vším, co je potřeba udělat, aby mohla dobrovolnice přijet a svůj pobyt v knihovně si užila a my s ní.


Tentokrát do Ústí zavítá sedmadvacetiletá Arménka Tatevik z Jerevanu. Tatevik pracuje v jedné z jerevanských knihoven. Pracuje s dětmi, vymýšlí pro ně různé aktivity, třeba i divadlo. Jsem zvědavá, co všechno vymyslí u nás ve spolupráci se šikovnými kolegyněmi a kolegou z Dětského oddělení. Zkrátka nepřijdou ani milovníci cestovatelských besed. Loni jsme měli možnost se přesvědčit, že Arménie je krásná a zajímavá země (prezentace Arménky Shushanik si mnozí jistě ještě pamatují). Tatevik souhlasila, že jednu nebo dvě prezentace o své vlasti také udělá. Těšit se na ni mohou i účastníci čtvrtečních schůzek Anglického klubu. A vlastně všichni naši čtenáři, protože Tatevik se zapojí i do půjčování u pultu v některých našich odděleních. Potkat se s ní můžete už v září.



Pěkný den.



Text: Zuzana Pařízková 

Foto: archiv Tatevik Tamazyan




Více o projektech Evropské dobrovolné služby najdete na webu programu Erasmus+ (http://www.naerasmusplus.cz).


Více o projektech zrealizovaných v Severočeské vědecké knihovně, najdete na našich webových stránkách (http://www.svkul.cz/o-knihovne/projekty/european-voluntary-service-evs/).

17. února 2017

Become a librarian



Zvykli jste si v knihovně potkávat u výpůjčního pultu cizinky? Navštěvujete Anglický klub a rádi diskutujete se zahraničními dobrovolnicemi? Nebo vás prostě baví chodit na prezentace o cizích zemích, ze kterých dobrovolnice pocházejí? Pak pro vás máme dobrou zprávu – možná tohle všechno už od září zase u nás v knihovně bude.

V únoru jsme společně s arménskou organizací Future In Our Hands podali žádost o grant na projekt Evropské dobrovolné služby, a pokud vše klapne a grant získáme, uvítáme v září v knihovně sedmadvacetiletou Arménku Tatevik.


Tatevik vystudovala knihovnictví a pracuje v knihovně v Jerevanu. Pracuje především s dětmi z mateřské školky a se školáky. Organizuje s nimi a pro ně loutková a divadelní představení, večery poezie nebo společně čtou či debatují. Spolupráce s naším dětským oddělením bude tedy nejen pro ni, ale i pro mé kolegyně a kolegu a pro malé návštěvníky a jejich rodiče určitě fajn.

Má ráda lidi, ráda si s nimi povídá, ráda čte a také prochodila s klubem turistů Arménii – navštívila staré kláštery, trosky hradů ukryté v lese, jezera i hory. Moje obrazotvornost už pracuje na plné obrátky a moc se těším na její prezentaci.

Tatevik mluví dobře anglicky a zapojí se určitě do našeho Anglického klubu (setkání probíhají každý čtvrtek od 16 hodin v budově ve Velké Hradební 49). Mluví také rusky, což doufám ocení některé mé kolegyně a kolegové, kteří se rusky učili, a jistě také někteří návštěvníci knihovny – ze začátku totiž Tatevik ještě nebude umět česky, bude tedy mluvit hlavně anglicky a rusky. Česky se ale v průběhu bude učit.

A na co dalšího se ještě můžete těšit? Třeba na výstavu o všech našich projektech se zahraničními dobrovolnicemi, na setkání s mladou aktivní Arménkou, která chce poznat novou zemi a její kulturu a rozšířit sobě i nám knihovnické obzory. A dost možná i na nějaké nové aktivity knihovny, které společně vymyslíme.

Tak nám držte palce, ať to vyjde ;-)

Text: Zuzana Pařízková
Foto: archiv Tatevik Tamazyan




Více o projektech Evropské dobrovolné služby najdete na webu programu Erasmus+.

Více o projektech zrealizovaných v Severočeské vědecké knihovně najdete na našich webových stránkách.

29. června 2016

Ohlédnutí za končícím projektem Evropské dobrovolné služby


A je to tu zase, konec přišel rychleji, než bychom to čekali. Vždycky to tak je, vím to, ale nejspíš si na to nikdy nezvyknu. Přijde mi to jako před pár týdny, kdy k nám Španělka Elvira a Arménka Shushanik přijely a začaly se seznamovat s knihovnou a objevovat pro ně dosud málo známý svět. Od té doby však uplynulo už celých 10 měsíců a nyní nastává čas loučení, jejich projekt v knihovně končí a zbývá čas tak akorát na malé ohlédnutí za tím, co jsme společně prožily.


Za sebe musím přiznat, že to byl projekt plný výzev – poprvé dvě zahraniční dobrovolnice najednou, poprvé dobrovolnice ze státu mimo Evropskou unii, nejdelší projekt, projekt s nejmladší dobrovolnicí (Shushanik bylo 21, když přiletěla do ČR). Mé počáteční obavy, jestli to všechno v knihovně zvládneme, se však velmi rychle rozplynuly. Společný čas, ve kterém se rozvíjely a učily nejen dobrovolnice, ale také my všichni, kteří jsme se s nimi ať už pravidelně nebo jen občas potkávali, utekl jako voda. A nejen nám, ale i Elviře a Shushanik. Jejich malá ohlédnutí si můžete přečíst níže, tentokrát pouze v angličtině. Přeji příjemné počtení.

Zuzana Pařízková, koordinátorka projektu


A generator of good stories, photographs, friendships and memories.


“Finding lost things is hindered by routine habits, and that's why it is so hard to find them”


Gabriel García Márquez


Within a few days I am closing the suitcase again, this time way home. I still do not know if sad or happy, I imagine the "hard truth" will come when boarding the plane as it usually does, or when seeing my bedroom stop in time, or when September will come and the fury of the summer will be over.



But what I know is that I will miss my routine here, the familiar faces smiling at me every morning to the tune of "ahoj", having something to do, a trip to wait and a small Czech family with I always can count, and which I have much to thank. Thank you for making everything easier and for making me feel at home.

Since coming to Czech Republic I've missed some things, family and friends of course, but also material and cultural things. And now I'll miss things I've discovered here, which until a few months ago, I did not even know about their existence.

In these months I have been able to discover things about my culture and personality and about Czech culture, I could compare both, but specially, I have found people, and that's the biggest thing about travelling, shake off the dust and monotony to remember that we are all people everywhere, it makes you a little down to earth, appreciate and understand we are small part of something bigger, beyond nationalisms and fears.

Ten months apparently go far, but I'm leaving things to do. In the last training I wrote a list of 101 things to do before I finished my volunteering; now I would be ashamed of myself just looking at it, the last few months here have flown, and between lots of trips there is not that much time for anything else.

I still hardly recommend this experience, and although the destination place does a lot, after all is not the most important thing. I have known as many volunteers as ways to leverage this experience, everyone enjoys it and takes advantage of its own way, more or less respectable, but in any case is a personal growth experience, a challenge, a generator of good stories, photographs, friendships and memories.


Text a foto: Elvira Abellán

Ahoj Czech Republic


The time run so fast and now I am writing my last article. This ten months were so special for me, I will always remember about it as the best experience of my life. I met a lot of new people, I discovered a new culture, I learned a lot and I travelled as much as I could. Too much warm memories to take in my heart.

Now I want to say thank you to each person whom I met here. Thank you for your smiles, for your support and for your attention and warm attitude. 

When I will look back to remember the best moments, first of all I will remember, with a happy smile on my face my, Russian class. The best students ever! Even if I didn’t consider myself as their teacher. They were people from whom I needed to learn and not to teach them. They were amazing. I was worried at the beginning, as Russian is not my mother tongue, and it could be hard for me to teach, but when I felt how nice people they are, how positive and kind, I forgot about my worries. It’s indescribable to explain the energy that I got every time from them. I will miss them so much!

I would like to say thanks to my coordinator, who was great in each aspect. Always helpful and open for support. Thanks to our mentors and our friends out of library who made our free time better and funnier. Thanks to our colleagues who were always nice to as, always smiling and helping us to be involved in to library’s life.

It looks that writing my last article was just about saying thank you, which means I’m leaving with great achievements and gratefully satisfied.


Text a foto: Shushanik Zargaryan


Více o projektech Evropské dobrovolné služby najdete na webu programu Erasmus+.

Více o projektech zrealizovaných v Severočeské vědecké knihovně, najdete na našich webových stránkách

3. března 2016

Jaké to je být EDS dobrovolnicí v české knihovně?

Arménská dobrovolnice Shushanik Zargaryan přijela do Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem pomáhat v rámci projektu Evropské dobrovolné služby (EDS) s názvem Volunteering in the library. Shushanik můžete až do června potkat v některých výpůjčních odděleních, při prezentacích nebo v rámci Anglického klubu. Jak se jí líbí v Ústí nad Labem a v České republice? Co ji v projektu baví a co je pro ni naopak těžké? Co se tu naučila? Odpovědi nejen na tyto otázky najdete v našem rozhovoru. 



Shushanik, vím, že jsi studovala ekonomiku na univerzitě v Jerevanu. Zajímalo by mě, proč ses rozhodla pro Evropskou dobrovolnou službu v knihovně? Máš nějaké předchozí zkušenosti s prací nebo dobrovolničením v knihovně? Nebo jsi měla nějakou jinou motivaci?

Neměla jsem žádnou předchozí zkušenost s prací v knihovně, jen jako čtenářka. Ale knihovna pro mě vždycky byla tajemným místem, kde je možné najít všechno, co potřebujete vědět. To byl jeden důvod, proč jsem se rozhodla zkusit EDS v knihovně. Druhým důvodem byla moje vášeň pro čtení – čtu ráda a říkala jsem si, že během projektu v knihovně budu mít příležitost hodně číst. V Arménii je všechno nalinkované – skončíte střední školu, jdete na vysokou, potom si hledáte práci... Evropská dobrovolná služba bylo něco nového, nebyla součástí těch zajetých kolejí. A podle mě to byla lepší volba než si hned po studiu najít práci.


A jak ses vlastně o našem projektu dozvěděla?

O EDS jsem se dozvěděla po účasti na výměně mládeže, která se konala v Itálii. Po té krátké zahraniční zkušenosti jsem věděla, že chci znovu někam vyjet, ale na delší dobu. Před tou výměnou jsem nevěděla o EDS vůbec nic, netušila jsem tedy, jestli můžu uspět. Všechno bylo pro mě nové, takže měla jsem hodně otázek a pochybností, ale riskla jsem to. Asi jsem měla štěstí, protože v době, kdy jsem začala hledat, nebylo zrovna moc vypsaných projektů. Ale pak mi Tigranuhi, koordinátorka z organizace, se kterou spolupracuji, řekla o projektu v knihovně v České republice.


Myslíš si, že něco ze svých studií využíváš také v rámci svého projektu?

Myslím, že ano, ale spíš v každodenním životě – ekonomiku používáte každý den – já například dostávám měsíčně kapesné a peníze na jídlo a musím s nimi vyjít. Normálně jsem zvyklá hodně utrácet, ale tady mám jen danou sumu peněz a hodně cestovních plánů, takže si musím dobře rozmýšlet své výdaje.

Také využívám time management. Snažím se plánovat si svůj volný čas. V knihovně ho tolik nepoužívám, ale projekt je naplánovaný a jeho aktivity také, což je pro mě dobře. Na druhou stranu si myslím, že v budoucnu využiji hodně věcí, které jsem se naučila v průběhu projektu – např. prezentace a mluvení na veřejnosti, spolupráci s různými lidmi nebo angličtinu, ve které se zlepšuji.


Vím, že máš ráda matematiku a s matematikou se pojí logické myšlení. Myslíš, že ho také během projektu využíváš?

Logické myšlení je vždycky se mnou, je součástí mého života.


V rámci projektu se mimo jiné angažuješ také v Anglickém klubu, pomáháš s jeho organizací. Bylo pro tebe těžké naskočit do už rozjetých schůzek a spolupracovat s lidmi, kteří jsou o dost starší než ty? Jaké byly začátky a změnilo se za tu dobu něco? 

První dny byly těžké – moje angličtina nebyla nijak skvělá, obtížně jsem rozuměla ostatním a také jsem musela své myšlení přehodit na angličtinu. Teď už je to lepší – v angličtině jsem se zlepšila, používám ji každý den, a naučila jsem se v ní i přemýšlet. Na začátku jsme také byly s Elvirou, druhou EDS dobrovolnicí, nové a možná jsme mohly na ostatní působit cize. Ale během dalších setkání jsme se s ostatními lépe poznali a spřátelili jsme se, takže i tohle je teď lepší.

No a k těm o dost starším lidem – samozřejmě, že tu jsou nějaké rozdíly třeba v tom, jak přemýšlíme, ale zase se od nich můžu něco dozvědět.

Shushanik, jsi za polovinou svého projektu. Mohla bys ho trochu zhodnotit – jak probíhá, co se ti na něm líbí?

Dělám věci, které dělám ráda a chci je dělat – především si procvičuji angličtinu, cítím, že se v ní zlepšuji –, začala jsem se učit nový cizí jazyk – češtinu –, mám příležitost seznámit zájemce se svou zemí (pozn. Shushanik má v knihovně prezentace o Arménii pro veřejnost) a získala jsem tu i nové přátele.

Vidíš také nějaká negativa nebo věci, které bys chtěla změnit?

Ne úplně negativa. Jenom bych chtěla mít víc času na cestování a na setkávání se s přáteli. Na jaro a léto mám hodně cestovních plánů. Vím sice, že se chci do Evropy znovu podívat, ale nejraději bych stihla všechno teď.


Dlouhodobé Evropské dobrovolné služby je možné se účastnit jen jednou v životě, není to, podle tebe, trochu škoda?

Ano, je to škoda. Ale budu hledat jiné projekty související se vzděláváním nebo stážemi. Tentokrát budu hledat nějaké související s ekonomikou, kterou jsem vystudovala.


Součástí tvého projektu jsou také již zmiňované prezentace o Arménii. Čtyři už máš za sebou a dvě tě ještě čekají. Je pro tebe těžké představovat svou zemi lidem v Ústí nad Labem?

Nejtěžší je mluvit anglicky. V tom cítím své limity, protože bych ráda sdílela s ostatními víc, ale je pro mě těžké to v angličtině popsat nebo vyjádřit. A pak ještě pokaždé, když připravuji prezentaci, uvědomím si, jak mi má vlast chybí.

Měla jsi už dřív nějaké zkušenosti s veřejnými prezentacemi?
 
Spíš ne. Jen když jsem obhajovala svoji diplomku, mluvila jsem před více lidmi, ale to bylo v mé mateřštině. Takže tyhle prezentace pro veřejnost jsou pro mě skvělou příležitostí, kterou mohu využít i do budoucna. Díky nim už vím, že zvládnu prezentovat i v cizím jazyce a že, pokud jsem nervózní, není to na mně poznat, což je fajn.



Myslíš si, že jsou Česká republika a Češi v něčem podobní Arménii a jejím obyvatelům?

Podle mě jsou Arménie a Česká republika rozdílné a jejich obyvatelé taky. Možná je to tím, že v Arménii mám svou rodinu, příbuzné a přátele. Tady jsem na začátku neznala nikoho. Ale postupně jsem se seznámila s pár lidmi a někteří z nich se stali mojí novou rodinou – mám je ráda a cítím, že oni mě také. Ale i tak je vám vaše rodná země vždycky bližší.


A co nějaké vlastnosti Arménů a Čechů?

Obecně nemám ráda stereotypy, které se pojí se zeměmi a jejich obyvateli.Vlastnosti se vždy pojí s konkrétními lidmi, ne s národnostmi.


Potkala jsi tu i nějaké pro tebe zajímavé lidi nebo nějaké nové přátele?

Potkala jsem pár lidí z Rumunska a jednoho kluka z Maďarska, který žije v Ústí. Taky tu mám Elviru (pozn. druhá EDS dobrovolnice), Katku a Petru (pozn. mentorky v projektu) a také jsou tu kolegyně, které učím rusky a které mohu požádat o pomoc, když něco potřebuji vědět. A pak tu mám svou koordinátorku.

Zuzana: Děkuji :o)


V Arménii žiješ v hlavním městě, v Jerevanu. Jaké to pro tebe bylo, přesídlit do Ústí nad Labem, které je menší a není tak živé jako Jerevan? Co ti tu chybí a co se ti naopak na Ústí líbí?

Doma jsem se potkávala s přáteli každý den, chodili jsme na kafe, do kina, divadla nebo do restaurací. Tady se vidím s přáteli jen občas, v divadle jsem třeba byla jen jednou, a to zásluhou Ludmily, která navštěvuje mé lekce ruštiny. Na druhou stranu mám ale hodně možností k návštěvám jiných měst, což je fajn. V Jerevanu jsem také byla zvyklá procházet se s přáteli pozdě večer, což tady není možné. A taky mi přijde, že se lidé někdy i bojí vyjít pozdě večer ven, což je pro mě divné.


Říkala jsi, že je to poprvé, co jsi tak dlouho pryč z domova. Jaké to pro tebe je?

Ano, je to tak. Před Evropskou dobrovolnou službou jsem byla sama pryč jen na 10 dnů – v Itálii na výměně mládeže. Výlety do Gruzie byly vždy s rodinou. Strávila jsem sice nějaké volno i sama, ale to zase bylo v Arménii. Svůj pobyt v cizině si ale užívám. Byl to můj sen. Mám čas na osobní rozvoj, čas být sama.


Teď trochu z jiného soudku. Vím o tobě, že miluješ čokoládu. Máš nějakou oblíbenou, kterou jsi objevila v České republice?

Novou asi ne, stále nejvíc miluju nutellu. Možná jsem tu vyzkoušela nějaké nové druhy Milky. A vlastně ano, zkoušela jsem Studentskou pečeť. Dostala jsem ji jako dárek k narozeninám.


A co česká kuchyně obecně. Zkusila jsi něco typicky českého? A jak ti to chutnalo?

Mám ráda všechno – knedlíky, guláš, svíčkovou. A taky se mi líbí, že jsou tu větší porce.


Tvůj projekt končí v červnu. Máš nějaké plány do budoucna, až se vrátíš do Arménie?

Přemýšlím o dvou možnostech. Tou první je najít si práci a zůstat v Arménii. Druhou možností, kterou bych uskutečnila raději, je získat stipendium a jet studovat do ciziny. Chtěla bych zkusit studovat v Německu. Mám tuhle zemi ráda už od svých studií.


A zkoušela jsi najít nějaký EDS projekt v Německu?

Ne, nezkoušela. U EDS pro mě byl důležitější projekt než země.


Je snadné sehnat v Arménii práci, myslím v oboru, který člověk vystuduje?

Pokud máte dobré vzdělání, umíte cizí jazyky a umíte se dobře prezentovat a ukázat svůj potenciál, je to jednoduché. Musíte se ale snažit. Samozřejmě jsou i v Arménii nějaké obory, kde se práce shání obtížně – např. historie nebo umění. Na druhou stranu ale sehnat místo učitele není těžké. Není to sice zrovna dobře placená práce, ale zase jako učitel můžete dávat i soukromé hodiny a přivydělat si.


A poslední otázka – jsme v knihovně – zkusíš porovnat univerzitní knihovnu v Jerevanu, kterou jsi navštěvovala v době svých studií, a Severočeskou vědeckou knihovnu v Ústí nad Labem?

V Arménii jsou různé knihovny – některé jsou trochu zastaralé, některé jsou nové – je to knihovna od knihovny. Máme také elektronické systémy a online katalogy, ale zároveň máme v knihovnách nechané ještě i ty původní lístkové katalogy. Obvykle používám k hledání informací internet, ale katalog radši používám ten starý lístkový, má své kouzlo.


Shushanik, děkuji ti za rozhovor, za tvůj úsměv a dobrou náladu.

Také děkuji. Snažím se být pozitivní, zejména s lidmi, které mám ráda, jako třeba kolegyně z ruských lekcí.


Rozhovor vedla: Zuzana Čermáková

Odpovídala: Shushanik Zargaryan

Fotografie: SVKUL



Více informací o Evropské dobrovolné službě najdete na webu programu Erasmus+ (http://www.naerasmusplus.cz/cz/mobilita-osob-mladez/evropska-dobrovolna-sluzba/)